Bohus Zahorsky - biography

​Bohuš Záhorský, vlastním jménem Bohumil Záhorský, se narodil 5. února 1906 v Praze. Jeho otec byl prof. ČVUT Jan Záhorský (1872 – 1951). Jeho druhou ženou byla od 1971 herečka Vlasta Fabianová (1912 – 1991). V dětství se velmi nadchl pro divadlo. Z kvinty reálného gymnázia odešel roku 1923 na Státní konzervatoř. Jako konzervatorista účinkoval pod pseudonymem Bóža Horský v experimentálních studijních představeních M. Jareše a J. Frejky (1924 – 1925). V roce 1925 přerušil studia a začal hrát. Přešel do divadla Rokoko (1925). Poté hrál ve společnosti manželů Steimarových (1925), Uměleckém studiu V. Gamzy (1926 – 1927), Frejkově Dada (1927 – 1929) a Moderním studiu (1929). Současně byl v letech 1927 – 1929 součástí voice – bandu E. F. Buriana. Odešel do Národního divadla v Brně (1929 až 1931) a odtud s Jindřichem Honzlem do pražského Osvobozeného divadla (1931 – 1935). Hrál v Novém divadle (1935), opět v Osvobozeném (1935 – 1938), v Akropolisu (1938), v divadle u Nováků (1938 – 1940), v Nezávislém divadle (1940 – 1944) a v Intimním divadle (1944 – 1945). I po osvobození zůstal na stejné scéně, která byla přejmenováno na Realistické divadlo (1945 – 1946). Nakonec zakotvil v činohře Národního divadla (1946 – 1977), z které odešel roku 1970 na odpočinek. Na začátku byl Záhorský poznamenán avantgardními soubory u nichž si osvojil jevištní práci a skvělé ovládání těla a hlasu. Hrál milovníky s komickým nádechem a po příchodu do Osvobozeného divadla vytvářel skvělé postavy se smyslem pro satiru (Carriera v „Oslu a stínu“, Dexler v „Rubu a líci“ a starosta z „Těžké Barbory“). Později, zejména na prknech ND, se Záhorský vyvinul na skvělého realistického herce. Zprvu byl v Národním obsazován do malých rolí („Tvrdohlavá žena a zamilovaný školní mládenec“) a poté jeho role nabývaly na významu. Bravurně zvládal studie nenaplněných životů („Podzimní zahrady“, „Racek“, „Višňový sad“) a malé lidi milující život s neodolatelným humorem („Cyrano z Bergeracu“, „Strakonický dudák“). Ztvárňoval různé charaktery („Ljubov Jarová“, „Hadrián z Římsů“). Vytvářel postavy, díky menší a zavalitější postavě, nenápadnými detaily s bohatým asociativním obsahem a dokázal naplnit jejich realistickou hloubku. V roce 1932 si ho všiml film. Účinkování ve filmu mu „zajistili“ W + V, když hrál v jejich filmech PUDR A BENZÍN (1932), HEJ RUP! (1934), U NÁS V KOCOURKOVĚ (1934) a SVĚT PATŘÍ NÁM (1937). Tak se protloukal filmem ve třicátých a čtyřicátých letech v malých rolích úředníků, policistů, šéfů, sekretářů zlodějíčků či redaktorů (ULIČKA V RÁJI, TŘI VEJCE DO SKLA, KDYBYCH BYL TÁTOU, ADVOKÁTKA VĚRA, ZLATÝ ČLOVĚK, VESELÁ BÍDA, KATAKOMBY, ROZTOMILÝ ČLOVĚK, GABRIELA, DRUHÁ SMĚNA, DVA TÝDNY ŠTĚSTÍ, ŠŤASTNOU CESTU, U PĚTI VEVEREK, PAKLÍČ a mnoho dalších). Po válce již ztělesňoval větší postavy: dědeček (VES V POHRANIČÍ), úlisný komoří Lang (CÍSAŘŮV PEKAŘ a PEKAŘŮV PEKAŘ), konšel (JAN HUS), sedlák (PROTI VŠEM), král (HRÁTKY S ČERTEM), Pánbůh (DAŘBUJÁN A PANDRHOLA), ředitel gymnázia (VYŠŠÍ PRINCIP), stařeček Goodmann (LIMONÁDOVÝ JOE ANEB KOŇSKÁ OPERA), král Dobromysl Veselý (ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA), senilní a zapomětlivý děda Kostka (PARTIE KRÁSNÉHO DRAGOUNA), další děda (LÉTO S KOVBOJEM), starý Josef (NÁŠ DĚDEK JOSEF), profesor (HRA O JABLKO). Naposledy se divákům tento oblíbený herec uvedl jako starý Helliberg ve Vláčilově životopisném snímku KONCERT NA KONCI LÉTA (1979). U několika filmů a dokumentů se uplatnil jako komentátor (například oblíbený večerníčkový seriál KRKONOŠSKÉ POHÁDKY). Hojně byl využíván v rozhlase, dabingu a televizi (televizní inscenace MEDVĚD, LUCERNA, TCHÝNĚ, BŘETISLAV A JITKA apod. a seriály ROZSUDEK, F. L. VĚK, HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO či ŽENA ZA PULTEM). Roku 1947 obdržel Cenu země České za herecký výkon ve VSI V POHRANIČÍ. V roce 1956 získal titul Zasloužilého umělce, Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu (1958), jmenování Národním umělcem (1966) a Zasloužilým členem Národního divadla (1975) a Cenu Jaroslava Průchy (1978). Jedna z největších postav českého divadla 20. století Bohuš Záhorský zemřel 22. září 1980 v Praze ve věku sedmdesáti čtyř let. Jeho druhá žena, herečka Vlasta Fabianová, ho přežila o celých jedenáct let.